Přemýšleli jste někdy, co dát na Silvestra? Já se k němu vždy snažím přistupovat s duší. Dárek vybírám předem, promýšlím, aby byl příjemný a užitečný. A na letošní „dárek“ od tchyně budu dlouho vzpomínat.
Případ byl takový. S manželem jsme se rozhodli oslavit Nový rok doma. Připravovala jsem se dva týdny: nakoupila jsem jídlo, naplánovala jídelníček, vybrala výzdobu na stůl. Chtěla jsem vytvořit útulnou atmosféru, aby byli všichni spokojení. K nám domů měla přijet tchyně, tchán, moje maminka a mladší sestra.
Pro kontext: Moje tchyně je žena, která je energická a, jak se říká, vždy v centru dění. Pracuje jako vedoucí personálního oddělení ve velké firmě, takže je zvyklá mít hlavní slovo. „Hlavní je mít všechno pod kontrolou,“ zní její motto. Všechno šlo dobře. Uvařila jsem šest jídel, upekla dort, vyzdobila byt. Večer přijeli hosté, přivezli nějaké dárky a já, naivka, jsem se už uvolnila – myslela jsem si, že všechno půjde perfektně.
Tchyně, jakmile jsem překročila práh, začala rozdávat pokyny:
– Proč je ten salát nakrájený na tak malé kousky? Já ho vždycky dělám na velké kostky. Tak chutná lépe!
Dobře, asi to ví nejlíp. Ale když se dostala k horké míse a snažila se mi osolit pečeného lososa, sotva jsem se ovládla. „Buď zticha, je svátek,“ řekla jsem si.
To, co se dělo dál, bylo ještě zábavnější. Najednou se rozhodla, že nám všechny sklenice přepláchne, protože „sklo je zakalené, nepříjemně se z něj pije“. Manžel se jí snažil jemně vysvětlit, že je to kvůli osvětlení, ale kdeže. Cinkání sklenic provázelo naše rozhovory ještě dlouho. – No, já jsem zvyklá, že o svátcích je všechno perfektní, – usmála se.
Ale tohle jsou ještě kytky. Skutečný „dárek“ začal až po úderu zvonkohry. Všichni, kdo zůstali u stolu, se postupně přesunuli do obývacího pokoje – sledovat koncert, a tchyně se najednou rozhodla, že je čas udělat pořádek v kuchyni. A nenapadlo by vás, že uklízí, kdepak. Jen otevírala všechny skříňky, přerovnávala nádobí a něco hledala. Vešla jsem do kuchyně – hora špinavého nádobí, mastné skvrny na stole a pocit, že se tu prohnal hurikán.
– No, ale zítra budeš mít méně práce, – řekla a odešla do obýváku. ráno jsem byl v šoku. Místo sváteční nálady – hora talířů, vidliček, skleniček, to všechno slepené od včerejších omáček. Manžel samozřejmě pomohl, ale nálada byla v háji.
Máma mě pak podpořila, že jsem moc měkká. A co já? Chtěla jsem jen normální silvestr a dostala jsem lekci, že drzého hosta je třeba okamžitě usadit na jeho místo. Nebo ji příští rok nezvat vůbec.
